Pardubický tělocvičný spolek Sokol

Popularizační glosa:

Josef Lernet, majitel Bubenče, Václav Bubeník, starosta, Leopold Werner, koželuh, Josef Klika, prof.reálky a Eduard Zajíček, novinář se 20. 7. 1863 na 1.schůzce dohodli na založení Sokola v Pardubicích, 9. 8. 1864 schváleny stanovy Sokola Pardubice I., jednota patří k nejstarším v Čechách. Za války r.1 866 činnost utlumena. Až r. 1867 stolní společnost mladých v Měšťanské besedě vydala provolání „ve věci sokolské“. Na valné hromadě 23. října zvolen výbor „z předních vlastenců“ v čele opět se starostou města V. Bubeníkem. Pro cvičení zajištěny tři místnosti ve reálce. Členy bylo 37 mužů. Cvičení pod širým nebem se zpočátku konalo na různých volných prostorách, např. na blízkém břehu Chrudimky, později na „letní tělocvičně“ na Olšinkách. Cvičitelé Sokola od r. 1868 vedli cvičení žáků ve školách, ale mládež členy Sokola být nesměla. R. 1869 se poprvé objevilo přání po vlastní tělocvičně. Obecní zastupitelstvo 5. 4. 1872 povolilo na místě zrušeném městského pivovaru stavbu Měšťanské besedy, se sálem i pro Sokol. Později mohl Sokol užíval větší tělocvičnu reálky otevřenou 22. 10. 1882 před budovou reálkou na dnešním Komenského nám. R. 1885 Sokol 1. 12. 1900 v Občanské záložně otevřel veřejnou čítárnu. Od r. 1885 se členy Sokola mohl stát řemeslnických dorost, studenti až od r. 1895. R. 1905 začaly cvičit i ženy, od r. 1911 dorostenky. Toho roku měl pardubický Sokol 360 členů, z toho 193 mužů, 20 žen, 45 dorostenců, 12 dorostenek, 45 žáků a 47 žákyň. 28. a 29. 9. 1918 pardubický Sokol uspořádal 4. župní slet, zasloužily se ženy, většina mužů byla na frontě, zajistily ubytování pro 650 účastníků, po vesnicích sehnaly mléko, u mlynářů 2q mouky, maso,cukr, cikorku,18 hl. piva, pekař Racek upekl dalamánky, sokolky koláče.

Po 28. 10. 1918 sokolské řady nebývale narůstaly. R. 1919 sokolové z Pardubic a okolí třikrát vytvořili čety pro zajištění pořádku v Bratislavě a Levoči. Město darovalo Sokolu pozemek na Olšinkách rozlohy 2060 sáhů. R. 1921 zde svépomocí vybudováno hřiště. Rozhodnuto stavět sokolovnu. Stavba Sokolovny zahájena 18. 4. 1922. dokončena 22. 6. 1923. Vzniklé náměstí na Olšinkach, tehdy nedlážděné, pojmenováno po zakladateli pardubickéh Sokola Josefu Lernetovi, za války název zrušen, již neobnoven.

Program vycházel z Tyršovy „Tělocvičné soustavy sokolské“, život přinášel novinky, Pardubičtí šli s dobou, k základní tělesné výchově přibyly sporty, vedle starších šermu, cyklistiky, bruslení, jezdectví, po r. 1918 česká házená, volejbal, lyžování, sportovní gymnastika, některé jen rekreačně, jiné jako volejbal dosahovaly i ligové úrovně. Součástí práce byla i osvětová činnost, prohlubování národního cítění, také turistika. Tělesná výchova od počátku vázána na hudbu, zprvu trubači, menší hudební celky, tamburaši, posléze vlastní sokolská kapela. Jednota pořádala tělovýchovné i hudební akademie, letní koncerty a zábavy v „zábavním koutku“ Edenu. Každoročně v únoru pořádán maškarní bál, tradiční Šibřinky. 9. 10. 1927 v sokolovně koncert pěveckého sboru Donských kozálů "Platov". 24. 9. 1939 družstvo mužů odd. odbíjené Sokola Pardubice I se stalo mistrem Čech a Moravy. Za okupace Sokol zakázán, někteří členové se podíleli na odbojové činnosti, mnozí zahynuli (viz parpedie.cz).